Viděla jsem v jednom americkém filmu srandovní scénku, kde na párty pro děti malý chlapeček spadl, natloukl si a začal brečet. Přiběhla jeho maminka, vzala ho na klín a začala brečet s ním.
Někdy se mi stane, že si nechtěně vyslechnu cizí rozhovor a pak ve mě dlouho zůstává zvláštní pocit. Očas je ten pocit nepříjemný, to si větišnou uvědomuji své vlastní bahna, ale někdy příjemný, jako dnes.
Neznám žádné malé dítě, které by občas nepotřebovalo vypustit páru nebo dát najevo svůj nesouhlas řvaním. Pro děti je to nejrychlejší a nejúčinnější zbraň, kterou na nás mají.
Seděla jsem s dětmi na pohovce a sledovala s nimi chvílemi pohádku Medvídek PÚ.
Přemýšlela jsem nad touto otázkou, když jsem pozorovala své děti. Moc ráda je pozoruji a zkouším uhádnout, co zrovna prožívají. Objevili novou věc? Její novou funkci? Zažily nový pocit?
Takovou chvíli prožívá asi každý člověk jinak. Když mi doktor řekl na prohlídce, že je mrtvé, propadla jsem se do jiné reality, jakéhosi uvnitřnění. Vše bylo naopak, mé já se postavilo do pozoru a to ostatní kolem naprosto zastínilo. Byla jsem jen já se svým břichem, ve kterém se choulila dvě miminka, jedno živé a druhé mrtvé.
Pozoruji svého dvouročního syna, jak zvedá z talíře kousek chleba namazaného máslem a opatrně si jej přibližuje k ústům, v té chvíli mu spadne na stoličku, na které sedí. Zvedne ho a šťastně vloží do úst. Samozřejmě, že to ve mně trochu hrklo, ale jen trochu a vzápětí mě napadlo slovo: důvěra.
Peníze, svět plný násilí a zlodějů, strach z toho, že bude postižené, nejdříve bychom si chtěli něco užít, není čas, není místo atd. atd. ...no, myslím, že bychom k té tisícovce někdy došli. Takovéto důvody slyším od racionálně přemýšlejících lidí často. Je to způsob myšlení dnešní společnosti, je to způsob, který nás vede k životu, jaký žijeme. K...
Dojídám k snídani vánoční cukroví a přemýšlím nad tou velkou zimou venku, která konečně dorazila se vším všudy na náš dvůr a má první reakce je brrrr zíííma. Říkám si, co je na té zimě vlastně dobré? Když pomyslím na to, že bych se musela balit do tolika vrstev oděvů, vůbec se mi nechce ven, nejradši bych byla zalezlá doma...